Ne, že by se to
podnikání s kokosovou vodou zvrhlo natolik, že bych posledního půl roku neměla
vůbec čas psát. Spíš jsem musela počítač využívat nejvíce
na pracovní věci, tak jsem toho měla až dost. Měla jsem blok
psát blog. Ale snad se to již zlomilo. Chtěla bych do budoucna
psát kratší pasáže častěji, tak uvidíme :-)
Naše podnikání
propojujeme s péčí o úžasnou společenskou Žofinkou, které je
už jeden rok:-) Pracovní schůzky s batoletem jsou docela vtipné,
jsem ráda, že jsme natolik extravagantně vypadající pár, že
když ještě na všechny pracovní setkání taháme malou dceru, je
to jen zanedbatelný detail.
Líbí se mi, že
například Vietnamci zde mají v obchodech svoje děti (I když je
tam teda odchovávají na počítačích...:-D). U Indů jsou děti
přítomné při práci jakbysmet. Mají to tak i naši známí
Bangladéšané, co mají v Praze skvělou indickou restauraci (Cury
House na Palmovce). Mají nyní asi dvouletou dcerku, která je od
miminka v restauraci k vidění, nejen s rodiči, ale s kýmkoliv z
personálu, většinou ji nějaký “strejda” na baru drží v
náručí:-) To je myslím, v české restauraci nemyslitelné. To
jsou takové chvíle připomínající mi Indii...
Doteď jsme neměli auto
a rozváželi naši kokosovou vodu kočárkem (skvělý pérovací
kočárek z druhé ruky za 500Kč jménem Patron (česká výroba)
uveze až 150 lahví kokosové vody!!!). Na farmářské trhy, kde
prodáváme, jsme občas také vyráželi jen s kočárkem a pak
kočárek proměnili v celý přeplněný stánek. Kdo to na vlastní
oči neviděl, neuvěří! :-))) Na výlety jsme vyrazili s kočárkem
a spali pod stanem. Na zádech jsem nosila Žofinku, žádné batohy,
vše se vejde do kočáru. Občas jsem ji teda namáčkla do kočárku
mezi věci:-) Všude jsme jezdili MHD a mimo Prahu romatickými
vlaky. Vždy pohoda, seznámení se s novými lidmi a dobrodružství.
Prostě kočárek je skvělá věc!:-D
Nyní už začínáme
trošku bábovkovatět, protože jsme pořídili auto. Takového
skoro veterána. Zázračně jsem se rozjezdila. Řidičák jsem
udělala před deseti lety až na třetí pokus a nikdy jsem sama
nejezdila. Jen jednou jsem se odvážila vlézt do auta sama a hned
mě radši chytili policajti...Naprosto jsem řízení nechápala!
Nyní jsem zjistila, že
hlavní chyba byla ve strachu, který mi bránil při řízení
myslet a vyhodnotit situaci na silnici a obraz v zrcátcích. Takže
se nenechat semlít strachem a pomalu na to CHTÍT přijít. A ono to
jde:-)
Jo a asi se budeme
stěhovat z Prahy. A pro bábovky to moc nebude...
Žádné komentáře:
Okomentovat