Vesmír, crowdfunding a tak vůbec

Nastal čas, abych se vykašlala na všechno ostatní a napsala zase pár řádek :-) V Jelení je nyní 5h ráno, mlha se válí po krajině a já se z nějakého důvodu cítím celkem čilá. Přemítám o vesmíru a tak vůbec. Asi odpadnu přes den, ale aspoň téhle neobvyklé ranní energie využiju nyní.

Přijela nám jako dobrovolnice jedna Australanka, tak jsem zrovna přemýšlela o symbolu Austrálie jako naších protinožců a jestli je Austrálie opravdu přesně na druhé straně zeměkoule než jsme my. Tak jsem si tak představovala planetu, tu ohromnou kouli a my na ní jako malé nic, nicotky. A pak další planety, vesmír. Je to ohromující představa, vyvolávající pocit ztráty půdy pod nohama. Najednou jsou naše problémky a věci, kterýma se právě hrozně vážně zabýváme, akorát tak úsměvné. Planeta je takový jeden atom vesmíru. Když se na o podíváme z dálky, jsme jedno. Naše chtění a další nesmysly jsou vlastně úplně vedlejší. Je to moje oblíbená představa, když se začnu moc ztrácet ve víru maličkostí.

Ještě další podobná představa, která je trochu morbidní, ale kupodivu mě vždy dobře naladí. Představím si opět naší planetu, naše životy, a najednou ohromný meteorit, nebo zkrátka něco, co do nás vrazí...a nic. V mžiku je konec naší civilizace, na lusknutí prstu. Všichni prostě zmizí. Uvědomění, že to se skutečně může stát, teď, teď, nebo následující vteřinu, mi pomáhá určovat priority, co je vlastně v našich životách důležité.

Podobná je šamanská rada “mít za rádce smrt”, představit si smrt za svým ramenem a nechat si od ní radit v každodenních rozhodnutích. To je pro mě teda skutečně morbidní představa, ale výbuch celé planety, to se mi nějak líbí, nejsou v tom žádné negativní emoce, prostě jen uvědomění si velikosti přírody. A pohled tady v Jelení z okna tomu pomáhá:-)

Představte si jednu zimní noc, všude sníh, auto žádné neprojede, ani hvězdy nesvtítí, jsme na Jelení skutečně sami, jen já, Anbu, Žofinka a pár dnů stará Amálka. Děti spí, my s Anbem ležíme vedle nich v posteli, očima koukáme do neproniknutelné tmy. A Anbu říká – “ Víš, proč jsme se přestěhovali na tak opuštěné místo? … sem za námi můžou v klidu přiletět mimozemšťani. A jednou sem skutečně přiletí...” Mluví vážným tónem, je to jeho specifický humor, ale vím, že zároveň to myslí vážně. Jako fakt vážně. Ze tmy se už přede mnou vynořují představy přistávajícího talíře za domem u lesa. Mimozemšťani už kráčí loukou, přibližují se k nám, sahají na dveře, mravenčí mě celé tělo a ptám se Anba, proč o tom musí mluvit právě uprostřed noci. “ Protože až se to stane, chci, abys nebyla vyděšená, musím tě na to připravit. Já bych s nima chtěl odletět, poletíš se mnou?” “A co děti?” “Ty vezmem taky.” “No já nevím.”...“Tebe neláká vidět jiný planety? Určitě to tam bude nádherný...” “Ale jo, ale tady je to hezký taky! Nikam nelítej!” ...tak to jsou takový běžný věci, co tady v Jelení řešíme.

Jinak, co se týče naší osamělosti, tak pár týdnů poté už dorazila naše první dobrovolnice a od té doby jsme sami vlastně už nebyli. Jen na pár týdnů v dubnu jsme si dali pauzu, když jsme připravovali hithit projekt. Všichni, co tohle čtete, asi o našem crowdfundingu víte, ale stejně to raději napíšu. Podle wikipedie je crowdunding “způsob financování, při kterém větší počet jednotlivců přispívá menším obnosem k cílové částce. Crowdfundingem můžeme financovat zajímavé projekty, produkty či společnosti”. Vybrali jsme si k tomu platformu hithit.cz, která poskytuje prostor, ovšem zpropagovat si to musíte sami. Tak 70% projektů, dle mého pozorování, je neúspěšných. My jsme si troufli na 300.000,- a nakonec jsme to úspěšně vybrali. Ale bylo to napínavé:-) Moc děkujeme každému! Částka samo nestačí na všechno, ještě když musíme počítat s tím, že lidem musíme dát jejich “odměny”. Ale je to alespoň základ pro začátek.

Nejlepší přínos, kterého jsem si nebyla předem úplně vědoma, je, že jsme si tím udělali obrovskou “reklamu” - prostě o nás teď ví ohromná spousta lidí a fandí nám. Je to krásné, když nám píšou nebo nás navštěvují lidi, co nám chtějí pomoci nebo jen slovně podpořit. Víme už taky celkem o 5ti lidech, kteří si více či méně pohrávali s myšenkou, co kdyby dům koupili oni, ale neměli na to “koule”. Tak my jsme tady. Hlavně díky Anbovi jsme do Jelení šli prostě po hlavě. A ono to nějak jde:-) Tady je náš úspěšný hithit projekt – je tam také naše video ze zimy: https://www.hithit.com/cs/project/889/mezi-jeleny

A další odkazy pro zajímavost:

anglická verze: https://www.hithit.com/en/project/889/mezi-jeleny

pro německy mluvící hezký článek: http://www.mezijeleny.cz/p/auf-deutsch.html

rozhovor: http://kulturio.cz/rozhovor-alice-anbu-mahesh/

idnes + fotogalerie:

http://vary.idnes.cz/cesko-indicka-rodina-presidlila-z-prahy-do-krusnohorskeho-jeleni-mezi-jeleny-1ww-/vary-zpravy.aspx?c=A150509_2161065_vary-zpravy_slv

Vlastně jsme se tím představili také našemu okolí. Všichni nás tu znají, jsme tu takové místní celebrity, v dobrém i špatném slova smyslu:-) Zatím se k nám tedy žádné špatné pomluvy nedonesly, ale určitě nějaké budou, to je jasné. Zato dobré ohlasy se k nám jen hrnou a jsme moc rádi. Získáváme zde nové přátele, kontakty. Jsme tu ve skutečnosti více společensky vytížení, než v Praze. V Praze jsme byli uprostřed lidí, ale zároveň v anonymitě, neznali jsme ani vlastní sousedy, nemusím to rozepisovat, každý život ve velkých městech zná, má to svá pozitiva i negativa. Když se nás lidi ptají, proč jsme se odstěhovali do takové pustiny, zda se tu necítíme sami, tak jsou na omylu:-) Krom toho, jsme 7km od nejbližší vesnice, která je kulturně aktivní a milujeme jí (Nové Hamry), 15km od nejbližšího města, kde je vše základní, co potřebujeme (supermarket, restaurace, rodinné centrum), a 30km od velkého města, kam jezdíme, když potřebujeme něco více (Karlovy Vary). Srovnejme to s vzdálenostmi v jiných částech světa, než je hustě osídlená Evropa, co třeba Kanada nebo i Norsko– tam lidi žijí často mnohem odříznutější. Ale tady jsme zkrátka něco extra. A je to fajn:-)